Tu skutečné prvou už absolvoval, ale tato byla prvá se zákrokem. Tím byla implantace čipu. Čip měl už Ester a když si pro něj šel, bylo to celkem pozdvižení. Čipovat kočku, domácí, „bezvýznamnou“. Jenže, ono to význam mělo už tehdy a přetrvalo to dodnes.
Důvodem jsou dvířka, kterými chodí kočky svobodně ven i zpět domů. Na tom by nebylo nic zvláštního, dvířka jsou všude… Jenže pokud je jimi „propojen“ celý dům, snadno se stane, že ráno soused hlásí „hele, lozí ti do baráku cizí kočky“. No to je mi ale hloupost! Jak by sem lozily, když mám doma dvě své, to by si nelazly.
OMYL! Jednoho rána vstanu procházím bytem a s polo zalepenáma očima vidím… tedy spíš ne… kočku. Jo ta tady má bát. Sakra ale tato má jinou barvu a moc se nelísá (na to, že je ráno). Na druhou stranu, ani ven moc nespěchala. Evidentně nějaký přivyklá domu, dvířkům a bylo jí celkem šumafuk, že v jiné chalupě. Když jsem pak na kameře viděl, jak si to tu rejdí, sotva odejdou „domácí“, bylo třeba zakročit.
Nápad jsem měl, jen jsem nevěděl, že už ho (naštěstí) měl někdo přede mnou, kdo to dotáhl takřka k dokonalosti a už to jen chtělo vysypat, nějaké korunky. O co šlo?
O dvířka, která se otevřou jen kočce, která má „klíč“. Už v tu dobu byly systémy, s magnetickým zámkem a permanentním magnetem na krku kočky. Spolehlivost, zvláště pokud prchá do bezpečí – nejistá. A vracím se na začátek. Přemýšlel jsme o dvířkách, která budou ovládána REF čipem a ani jsem nevěděl, že už existují. Tedy ne v ČR, ale daly se objednat i sem. Impulsem však není žádný přívěšek, nýbrž čip na čipování zvířat. Tedy duble efekt. Jednak je zvíře čipnuté a navíc si díky tomu může otevírat dvířka. No a každý další návštěvník – bez čipu, který je uložený v paměti dvířek – neprojde.
Tak to byl důvod naší „prvé“ návštěvy. Je vidět, že technologie jdou i světem koček – dnes už můj důvod čipu nevzbudil žádnou pozornost.